Nedávno jsme oznámili přílet bitevních vrtulníků v aktualizaci War Thunderu 1.81 "Valkýry".
V tomto devblogu bychom se chtěli zaměřit na letové modely a fyziku těchto strojů. Dozvíte se, jak se s vrtulníky bude létat, jaké síly na ně ve vzduchu působí a také odlišnosti v jejich ovládání v závislosti na herním módu.
Gaijin Entertainment již má nějaké zkušenosti s vývojem her s bitevními helikoptérami - v roce 2010 jsme vydali Apache: Air Assault (A:AA), kterou někteří z vás určitě hráli. Během aprílového eventu v roce 2017 jsme použili letové modely právě z A:AA. To stačilo na jednorázový event, ale pro implementaci vrtulníků ve velkém měřítku do War Thunderu už ne - tyto letové modely nejsou kvalitativně srovnatelné s aerodynamickými modely a modely poškození, které máme ve hře pro letadla. Kromě toho máme v plánu do hry dostat mnohem více rotorových strojů, než jich najdete v A:AA.
Aby vrtulníky splňovaly standardy a požadavky aktuální verze fyzikálního enginu, museli jsme implementovat nové prvky simulace: rotor s nastavitelnými listy, cyklické řízení, turbohřídelové motory s detailně namodelovanou převodovkou a další důležité systémy pro ovládání letu.
Jak se létá s vrtulníkem? Letová fyzika ve War Thunderu:
Vrtulník, stejně jako letadlo s fixními křídly má křídla, ocas (někdy i se směrovkou) a trup, které všechny při letu vytváří specifické aerodynamické síly. Vztlak a tah ale vytváří hlavní rotor. Na rozdíl od tahu, který u letadla vytváří vrtule, je ale tah rotoru: směřován zejména vzhůru a může být mírně korigován doleva-doprava a dopředu-dozadu - v závislosti na bodu kružnice, kterou hlavní rotor vytváří - a závisí tedy na setrvačnosti a náklonu rotoru.
To vytváří vodorovnou součást vztlaku hlavního rotoru a pohyb dopředu/dozadu a doleva/doprava.
Ovládání vrtulníku
Stejně jako u letadel s fixními křidly, i vrtulníky jsou ovládány pomocí čtveřice hlavních os, které jsou popsány jinými termíny: cyklická (natočení a náklon), kolektivní náklon a pedály. Vrtulníky nemají klapky, ani brzdící štíty. Pokud má vrtulník výškovku a směrovku, jsou ovládány osou náklonu cyklického náklonu a pedály.
V módu "Plné ovládání" získá hráč kompletní a manuální nadvládu nad strojem. Vrtulníky mají v realitě systému automatického trimu a systému vylepšení stability (SAS) - ty jsou implementovány i ve War Thunderu a ovládání ulehčují. Většina vrtulníků má výškovou plošku, která pomáhá s vychýlením při změně kolektivního náklonu.
V "Realistickém" módu ovládání je cyklická páka a pedály nastavené na zamýšlenou rychlost rotace skrz dané osy a Instruktor provádí vyžadované zásahy, zatímco kolektivní náklon je ovládán ručně.
"Zjednodušený mód" je identický s Realistickým, s jediným rozdílem - disponuje funkcí "levitace", kdy po zmáčknutí daného tlačítka (ve výchozím nastavení "H") začne vrtulník levitovat na jednom místě, ale stále s ním lze pohybovat ve všech osách - dopředu/dozadu, nahoru/dolů a vlevo/vpravo - vodorovné manévry jsou řízeny cyklickým náklonem a svislé manévry pak kolektivním náklonem. U země také dochází k automatickému omezení svislé rychlosti, aby při přistání nedošlo k nehodě.
Pedály ovlivňují rychlost rotace. Pro levitaci bez pohybu musí být všechny osy v neutrální poloze.
V módu "Míření myší" hráč jen určí, kterým směrem by vrtulník měl směřovat a Instruktor ovládá cyklický náklon i pedály sám. Lze použít i tlačítka a ovládat cyklický náklon a pedály ručně - stejně jako v Realistickém a Zjednodušeném ovládacím módu. Kolektivní náklon je ovládán ručně a je dostupná i funkce "levitace".
Náklon rotoru řídí cyklické řízení, které ovládá pilot pákou cyklického řízení. Když pilot vykloní páku cyklického řízení požadovaným směrem, zvýší se na jedné straně oběžené kružnice úhel náběhu listů a na druhé straně dojde naopak ke snížení. Když započítáme i precesi setrvačníku, znamená to, že směr pod úhlem 90 stupňů od směru maximálního a minimálního cyklického vychýlení dosahuje maximálního i minimálního vztlaku a také maximálního i minimálního letu rotorů (nahoru a dolů). To první vytváří moment, který nakloní vrtulník a to druhé nakloní kužel samotného rotoru. Oba tyto faktory spolu vytváří vodorovnou součást vztlaku hlavního rotoru, což dovoluje vrtulníku pohybovat se vodorovně. Náklon rotorového kuželu je dosažen díky čepům, které dovolují pohyb listů ve vodorovném i svislém směru včetně pohybu okolo své osy.
Vztlak hlavního rotoru je ovládán celkovým náklonem všech listů rotoru ve všech směrech, nezávisí tedy na náklonu rotorového disku. Výsledný úhel každého listu v každém směru je roven součtu úhlů vytvořených kolektivním a cyklickým náklonem. Zvýšení kolektivního náklonu zvyšuje vztlak hlavního rotoru. Kolektivní náklon je použit pro ovládání stoupání/klesání, nebo jako kompenzace za svislou část vztlaku hlavního rotoru při náklonu vrtulníku, nebo při pohybu vpřed/vzad a vlevo/vpravo. Pro ovládání kolektivního náklonu používá pilot páku vlevo od své sedačky - pohybuje se svisle.
Hlavní rotor může narazit na problémy. Při letu nad povrchem v nízké výšce (v závislosti na průměru rotoru) dochází ke zvýšení vztlaku vytvořeným hlavním rotorem. Při letu nízkou vodorovnou rychlostí a vysokou rychlostí klesání (3 m/s a více) se hlavní rotor setkává s vírovým prstencem, který vede ke ztrátě vztlaku a nekontrolovatelnému pádu. Z toho se dá dostat zvýšením vodorovné rychlosti. A nakonec v případě selhání motoru pohánějícího hlavní rotor ho stále může proudící vzduch udržet roztočený . V takovém případě by kolektivní náklon měl být co nejmenší, aby byla rychlost rotoru dostatečně vysoká na zachování kontroly nad strojem a případné přistání.
Ocasní rotor je určen pro kompenzaci točivého momentu vytvářeného hlavním rotorem, který by jinak roztáčel vrtulník v opačném směru ke směru točení hlavního rotoru. Vedlejším efektem ocasního rotoru je boční tah, který má tendenci tlačit vrtulník v letu mírně do strany. To lze kompenzovat mimo jiné mírným náklonem osy hlavního rotoru. Tah ocasního rotoru je závislý na náklonu listů, které pilot ovládá pedály.
Ocasní rotor (stejně jako hlavní rotor) se může setkat s vírovým prstencem při levitaci a současné vysoké rychlosti rotace, kdy se vrtulník otáčí podle osy rotoru ve stejném směru, jakým ocasní rotor tlačí vzduch. To vede k nekontrolovatelné rotaci, kterou pilot může eliminovat snížením kolektivního náklonu a přistáním, nebo nasměrováním vrtulníku mírně vpřed a nabráním rychlosti (pokud to dovoluje výška).
Motory vrtulníků jsou většinou turbohřídelové, kdy souhra převodovky, hřídelí a redukčních převodových systémů roztáčí hlavní i ocasní rotory. Vrtulníky se dvěma motory mohou v případě výpadku jednoho použít pro pohon rotorů ten zbývající. V případě výpadku všech motorů mohou být rotory roztáčeny proudícím vzduchem a v režimu automatické rotace lze provést i nouzové přistání. Všechny tyto moduly mohou být poškozeny, což má vliv na letový výkon helikoptéry.
Tým War Thunder
ZDROJ: www.WarThunder.com