V polovině 80. let vzešla potřeba na modernizaci tehdejšího hlavního bitevního tanku používaného Sovětským svazem - T-72. V té době bylo jasné, že tanku chybí palebná síla o ochrana - tyto vlastnosti sice byly v době vzniku přijatelné, s příchodem moderních zbraní už ale začaly značně zaostávat. Velký program na modernizaci tanků T-72 vyžadoval komplexní změny všech jejich klíčových charakteristik.

Počátkem 80. let byl pro sovětské tanky vyvinut řízený zbraňový systém s označením “Svir”, schopný vypouštět střely z hlavně děla a navádět je paprskem. V té době Sověti pracovali i na první generaci explozivně-reaktivního pancéřování "Kontakt-1". Byla poptávka obě tyto novinky zahrnout do modernizace T-72. Vozidlo také dostalo nový balíček ochrany přední horní části trupu, který změnil jeho velikost a rozvržení a také složení směrem k použití více oceli. Došlo i na novou a větší věž s novými pancéřovými výplněmi.

Kvůli větší výsledné hmotnosti bylo nutné použít nový motor, který by zachoval dobrou mobilitu původního modelu. Modernizovaná verze tanku s označením T-72B byla zařazena do služby v prosinci 1984. Tato modifikace se pak stala základem pro velké množství dalších verzí a vylepšení, které z tanku T-72 udělaly nejvíce vyráběný bitevní tank 2. generace na světě. Vylepšená vere tohoto tanku stále slouží v ruské armádě i jiných zemích.