Protože na konci 30. let Švédsko přezbrojovalo své letectvo, rozhodlo se pořídit si vlastní vysokorychlostní průzkumný bombardér, který bude schopný provádět taktické zásahy na bojišti a podporovat pozemní jednotky. Návrh letounu byl svěřen společnosti ASJA, jejíž inženýři vyvinuli projekt jednomotorového letadla s křídlem uprostřed, které bylo vzhledem ke stavu švédského průmyslu docela technologicky pokročilé.

K realizaci projektu museli najmout tým zkušených konstruktérů letadel od americké společnosti Northrop a projekt vznikl s jejich přímou účastí. Nejprve bylo letadlo navrženo primárně k provádění průzkumných operací a mělo být vybaveno motory R-1830-SC3-G Twin Wasp od amerického výrobce Pratt & Whitney. Americké moratorium na prodej vojenské technologie potencionálním nepřátelům v nadcházející válce, sloučení ASJA do koncernu s firmou SAAB a prodloužení lhůt pro reorganizaci a modernizaci letectva však vedly k určitým úpravám projektu.

Nejprve byl účel letadla poměrně rychle změněn z průzkumného na bombardovací, takže dostal pumovnici a otevřená dvířka od podvozku musely suplovat funkci vzdušného štítu pro střemhlavé bombardování. Za druhé, problémy s dodávkou šarže amerických motorů vyvolaly nutnost vybavit první sériově vyráběnou verzi méně výkonnými kopiemi britských motorů Bristol Pegasus XXIV. Verze letadla s americkým motorem nakonec spatřila světlo světa pod označením A poté, co se již nějakou dobu sériově vyráběla verze B17B s britským motorem. Celkově bylo v různých úpravách vyrobeno okolo 300 letounů SAAB B17, včetně letadel vybavených plováky a dokonce i lyžemi pro použití na zasněžených plochách. Tato letadla byla používána ve Švédsku až do konce 40. let a některé bombardéry byly vyváženy (například do Etiopie, kde byly B17 používány až do konce 60. let).