Koncem 20. let vznikl první japonský operační svaz s letadlovými loděmi, který kromě dvou letadlovek dotvářely dva torpédoborce. Ty ale na roli doprovodných plavidel k letadlovým lodím vůbec nestačily a objevila se tak nutnost zkonstruovat specializovanější plavidla.

Původně se zvažovalo, že by letadlové lodě doprovázely křižníky, protože mívají kromě jiného dobrou protiletadlovou výzbroj. Tento návrh byl ale brzy zrušen kvůli množství problémů, které by to přineslo. Místo toho padlo rozhodnutí vyvinout speciální protiletadlové torpédoborce, které by zapadaly do role eskortních plavidel.

V červenci 1938 už čekal na nejvyšším velení japonského námořnictva návrh na schválení. Původně navrhovaná konstrukce ale slibovala nerealistické výkonnostní parametry a navíc jí chyběly důležité vlastnosti torpédoborce, jako třeba torpédomety. Výsledkem byl o dva měsíce později upravený návrh. Ten byl nakonec schválen v dubnu 1939 a krátce nato začala stavba prvních torpédoborců třídy Akizuki.

Kýl Akizuki, vedoucí lodi své třídy, byl položen v červenci 1940 v námořním arzenálu Maizuru a stavba byla dokončena v červnu 1942. Ihned po zařazení do služby se Akizuki v srpnu zúčastnila bitvy o západní Šalamounovy ostrovy a krátce nato i bitvy o Guadalcanal. Poté se Akizuki vrátila koncem roku 1942 do Japonska kvůli opravám.

V lednu 1943 se Akizuki střetla s americkou ponorkou USS Nautilus a byla vážně poškozena. Opravy trvaly do října, kdy byla loď opět prohlášena za bojeschopnou. Po účasti v bitvě o Filipínské moře v červnu 1944 se Akizuki v říjnu 1944 vydala vstříc své poslední operaci. V ní během bitvy o mys Engaño Akizuki otřásla katastrofická exploze, po které se potopila.