Během několika poválečných let si proudové motory prošly rapidním vývojem. To přilákalo zájem amerického námořnictva, které hledalo letoun převyšující potenciální protivníky v rychlosti, dostupu, nosnosti a doletu.

Jak se ale ukázalo, proudové motory, ač perfektní pro stíhací stroje, byly na bitevníky moc "žravé" a zásadně snižovaly jejich dolet. Nejlepším řešením bylo použití turbovrtulového motoru, což dostala za úkol společnost Douglas.

Původně chtěli konstruktéři jednoduše nahradit motor stávající Skyraideru za turbovrtulový. To ale nikam nevedlo, protože byly potřebné větší úpravy. Nakonec se konstruktéři rozhodli vytvořit prototyp s turbovrtulovými motory Allison Т-40А-2 s protiběžnými vrtulemi.

První let prototypu XA2D-1 s názvem Skyshark proběhl 26. května 1950, ale vibrace motoru prakticky zničily letadlo, které muselo přistát po pouhých dvou minutách ve vzduchu. V prosinci 1950 už za sebou měl prototyp více než desítku vzletů. 19. prosince 1950 ale skončil rutinní let tragédií. Kvůli problémům s motorem pilot s letadlem havaroval. Zkoušky ale pokračovaly dále a i když letoun trápilo velké množství problémů, objednala si armáda 10 předsériových letounů A2D-1. 5. srpna 1954 se ale stala další nehoda, když selhala hlavní převodovka a letadlo narazilo po krátkém letu do země poblíž Los Angeles. Tentokrát se pilotovi podařilo z letadla uniknout, ale projekt byl ukončen a bylo rozhodnuto o sešrotování již vyrobených prototypů. Toto rozhodnutí bylo ovlivněno i faktem, že ve stejném roce získala firma Douglas další zakázku, ze které se později vyklubal proslavený A4D Skyhawk - nová generace proudových strojů.